Kam s transgender závodníky! Otázky a odpovědi

Asi není člověk, co by nezaznamenal v poslední době bezbřehé diskuze o transgender sportovcích. A proto, že se tito závodníci začali objevovat i ve sportech, kterým opravdu rozumím, musel jsem to téma v sobě nechat nějakou dobu rezonovat, abych si na něj mohl udělat názor. V mezičase jsem si hledal nějaké články, které proběhly zahraničními redakcemi, ptal jsem se i AI, četl si různé komentáře na instagramu.

Samozřejmě počítám s tím, že na obou názorových koncích bude dost jedinců, co budou hejtovat mě, i tento článek. Ale ten zbytek inteligentních lidí, si to přečte a třeba jim to něco dá. Věřím, že ano.

Tímto článkem rozhodně nechci nikomu vnucovat svůj pohled na věc. Chci jen na rozdíl od mnoha médií a "rychlo" expertů položit férové otázky k tomuto tématu a zkusit nastínit možné odpovědi.

Výzvy a Diskuse k gender otázce ve sportu

Jedním z hlavních témat, která se v této debatě objevují, je otázka spravedlnosti. "Je spravedlivé, aby transgender ženy soutěžily proti cisgender ženám?" ptá se odborník na sportovní etiku Dr. Joanna Harper, která sama prošla tranzicí. V článku pro The Guardian uvedla: "Je důležité hledat rovnováhu mezi inkluzí a spravedlností, což je často složité." (Harper, 2020).

Dalším aspektem, který se často zmiňuje, je fyzická výhoda. Vědecké studie ukazují, že hormonální terapie může ovlivnit výkon sportovců, ale otázka, jak dlouho trvá, než se tyto účinky projeví, zůstává otevřená. Například studie publikovaná v Journal of Sporting Cultures and Identities naznačila, že po roce hormonální terapie mohou transgender ženy vykazovat podobné fyzické parametry jako cisgender ženy (Smith et al., 2021).

Je inkluze transgender opravdu správná otázka?

Inkluze - neboli začleňování. Inkluze v praxi má znamenat začlenění menšin do mainstreamové skupiny. Známá je v ČR inkluze ve vzdělávání, která školám nařizuje, aby méně inteligentní děti i děti s různými vadami byly začleněny do normální škol a mezi normální děti. Inkluze v našem významu by mělo znamenat, aby transgender jedinci byly plnohodnotně začlenění do sportovních soutěží.

Na straně podporovatelů transgender sportovců, se ozvývá právě nejčastěji potřeba inkluze. Inkluze je skloňována hlavně z pozice ochrany jedné ze základních svobod - právo na sebe-určení. Organizace jako International Olympic Committee (IOC) vydaly směrnice, které umožňují transgender sportovcům soutěžit, pokud splní určité podmínky, včetně hladiny testosteronu. "Cílem je poskytnout prostor pro všechny sportovce bez ohledu na jejich genderovou identitu," říká Dr. Rachel McKinnon, první transgender žena, která vyhrála mistrovství světa v cyklistice. (McKinnon, 2019).

Přístup k fitness a kulturistice by měl být otevřený a podporující. Podle studie publikované v časopise Physical Education and Sport Pedagogy je důležité, aby trenéři a fitness profesionálové vzdělávali sebe a své klienty o transgender tématech, aby se zajistilo, že se každý cítí vítán a respektován (Jones & Smith, 2022). Co je tím ale popravdě myšleno jsem nepochopil. Víte, je hromada hloupých lidí, kteří jen papouškují, co kde slyší. A když to řekne nějaká instagramová hvězda, "tak to přece musí být pravda". Jenže tady se nebavíme o banálním tématu, jako "čí preworkout je nejtvrdší", ale o lidských bytostech. Fitness je otevřená komunita lidí, kterým není lhostejné jejich zdraví, ani fyzický vzhled - extremní formy tohoto sportu vidíme přitom na IFBB závodech po celém světě. Ale všichni tito extremní závodníci vychazí z masy pravidelných návštěvníků fitness center, jako jsem já ty nebo tvoje teta v Kanadě. Je na místě, aby významné osobnosti ve fitness průmyslu ukazovali ve svých veřejných prohlášeních, že toto téma

Téma transgender ve fitness a kulturistice je komplexní a multifacetní. Jak se společnost vyvíjí a stává se otevřenější, je nezbytné, abychom se zaměřili na inkluzi, spravedlnost a vzdělávání. Fitness a kulturistika by měly být prostory, kde mohou všichni jednotlivci, bez ohledu na jejich genderovou identitu, najít podporu a příležitosti k osobnímu rozvoji.

• Jak ale docílit spravedlnosti v ženských sportech, kde budou chtít startovat transgender muži?
• Je vůbec spravedlnost ve výkonech dosažitelná? 
• A pokud ano, po jak dlouhé době aplikované terapie hormony? 
• A budou se na toto téma dělat vědecké studie, aby to bylo nespochybnitelné? 
• A kdo bude tyto studie platit? Protože většinová společnost bude stále pochybovat a bude třeba, aby výsledky byly opravdu kvalitní. 
• Jakým způsobem a kdo bude dohlížet na zjištěná kritéria? 
• A co bude v mezidobí, kdy ještě nebudou výsledky studií? Budou smět tito závodníci závodit, a jak se budou hodnotit mezi ostatními? Bude se smět říct, že se jedná o transgender jedince?
• Hormonální doping je považován za nedovolený a je sledován Antidopingovým Výborem, co ale u transgender žen, které se snaží být muži a dostávají hormonální testosteronovou terapii?

Přiznejme si, že existuje mnohem víc otázek než ty, které jsem napsal. Mnoho z těch, které jsem napsal otevírají dveře k dalším otázkám. Ať už etickým, organizačním nebo realizačním. A musíme vzít v úvahu taky fakt, že v každém stádu se najde černá ovce, která chce jen situace zneužít. Byli jsme toho svědky i nyní, kdy se jeden z mužů účelově nechal slyšet, že "je ženou v mužském těle" a to z důvodu, aby se dostal na mezinárodní závody a získal tam medajli. Mezi muži se totiž nebyl schopen probojovat mezi nejlepší. To opět vzbuzuje mnoho otázek a mezi nimi mnoho etických.

Zapojení transgender závodníků na soutěžích fitness?

Teď si to asi pěkně slíznu, ale kolik žen v kategoriích kulturistiky vypadá opravdu jako ženy? Když si odmyslím jejich silikonová prsa, kolik z jejich těla připomíná ještě ženu? A už jste někdy takovou závodnici slyšeli mluvit? To rozhodně není ženský hlas. Vrcholová kulturistika u žen je "neženská". Respektuji jejich rozhodnutí, ale nemusím s ním souhlasit. A nemusíme si tu nalhávat, že by bylo možné tohoto stavu dosáhnout jinak než za pomoci steroidních hormonů. Ale, co když by se vedle nich postavil průměrně geneticky vyspělý transgender muž?

Říkám si, jestli třeba tato nová situace nevyvolá otázky po restartu celé fitness scény, jestli se třeba nevrátí IFBB ke svým kořenům, kdy vše mělo svůj účel a estetické odůvodnění. Kdy estetika závodnic a závodníků byla bernou mincí, protože fitness přesně o tomto je. Chtěl bych věřit tomu, že tato kontroverze by mohla spustit ozdravný proces uvnitř celého odvětví. A pokud ne tato situace, tak snad brzy nějaká jiná. Bojím se, že jinak budeme svědky další degradace až nezbyde nic.

Literatura:

1. Harper, J. (2020). The Guardian.
2. Smith, A., & kol. (2021). Journal of Sporting Cultures and Identities.
3. McKinnon, R. (2019). The Advocate.
4. Jones, L., & Smith, R. (2022). Physical Education and Sport Pedagogy.
5. https://fitnessvolt.com/trans-bodybuilder-competes-classic-physique-npc/
6. https://www.instagram.com/themadamphysique/