Mad Games 2019 - pot, slunce a čest

Rok se s rokem sešel, a to znamená, že poslední víkend v červnu "zešílí" pod taktovkou Mad Games v Brně.

Nějakou šuškandu jsem v posledních měsících slyšel, ale když se veřejně otevřely brány registrace a ukázalo se, že je závod 2x větší než loni, zalapal jsem po dechu. A to, že to tito Brňáci umí sakra dělat, dokazuje i fakt, že během půl hodiny byla registrační soupiska plná. Kdo to nestihnul měl smůlu. Zase za rok.

Co se stalo? No co... nikdo si nechtěl nechat ujít jedinečnou atmosféru, nabušené WODka a skvělé ceny od partnerů akce.

"Definice Mad Games.... Závod, ve kterém je pouto přátelství silnější než zbytečné pletichy"

Brno v době tropické?

Letošní počasí se opravdu vyvedlo. Loni bylo sice vedro, ale letos to byly tropy. Člověk měl občas pocit, že je spíš na Sahaře než v Brně. A i proto jsem nesmírně rád, že se nezopakovala loňská smůla, kdy nám ranní vítr rozlámal stan a nebylo se kde schovat. Vše, co jsem loni slíbil, jsme naplnili bezezbytku -  nový stan se stal oázou pro všechny návštěvníky a křesílka byly zaplněné skoro neustále. Naštěstí i ledu v chlaďáku bylo nakonec dost a naledované Amino Fresh drinky osvěžovaly oba dva dny všechny na place.

Limity a Výhody - hřiště s trávou pro lidi vs. malá plocha se zpevněnou plochou na workouty

Stejně jako loni, i letos padl los na ragbyové hřiště pod Brněnskou přehradou. Skvělé místo pro komplexní závod i s plaváním, atletickou částí a zázemím pro silovou část. Musím být ale upřímný, obávám se, že na další rok už prostor nebude stačit. Limitní jsou zejména možnosti silové části, kde probíhá více než 80% závodu. Pro 200 závodníků je to tak na hraně. Pokud by Majk s Mery uvažovali o více závodnících, nedalo by se to stihnout. Prostě víc konstrukcí se na plochu nevleze. Ale kreativitě se meze nekladou - takže jsem zvědavý, co ti dva vymyslí.

Můj osobní názor? Větší neznamená vždy - lepší. Dopilovat drobnosti, nabalit další partnery a stoupat v kvalitě závodu. To bych si moc za organizátory přál.

Legendy a novicové

Na Mad Games bylo vidět kde koho, České crossfit celebrity, z nichž některé závodili, jiné si šli jen nasosnout tu atmosféru se svými závodníky. Hadrák, Troják, Mráz, Velkov, David Stoupek nebo první žena ČR Soňa Karásková. Dokonce dorazil legendární Erik Toth ze Slovenska. Nejsem takový znalec, abych poznal všechny naše ikony, tak se omlouvám, pokud jsem někoho nejmenoval. Nerad bych na dalších závodech dostal na budku...

Otestovat staré harcovníky i novice to chce velkou dávku zkušeností. Sestavit jednotlivá WODka tak, aby to nebylo příliš málo ani příliš moc je z mého pohledu klíčové. A je-li v tom kus "vtipu", "kreativity" a nějaké "libůstky" - pak je závod odkázaný k nekonečnému velebení crossfit scénou. Troufám si říct, že tohoto mají Mad Games požehnaně a dostihli tak zaniklý legendarní "Czech Beast", který byl po obsahové stránce nepřekonatelný. David Egydy předběhl dobu, škoda, že závod již nepokračuje, myslím, že by to byla skvělá "Tour de TOP Crossfit challenges".

...za čest zesnulého kamaráda

Druhý ročník MadGames měl ale skrytý hluboký odkaz. Pár dní před závodem tragicky zemřel jeden z nich, jeden z "Mad guys". Peťa Pakosta. Nikdo to otevřeně neřekl, ale osobně si myslím, že nebyl jediný člen MadMan teamu, který by neměl v sobě kousek toho zoufalství ze ztráty kamaráda. O to horší, že umřel rychle, tragicky a jen pár dnů před závodem. Nebyl nikdo, kdo by ho neznal - vysmátého klučinu, který byl jak slon v porcelánu. I mezi těmito ostřílenými sportovci rezonoval pocit, že se to "může stát i mě", každý den může být tím posledním. Jakmile vás život takto tvrdě konfrontuje s realitou, zanechá to hlubokou stopu. Semkne vás to ještě silněji, otevřete nové kanály směrem k blízkým lidem a vnímáte víc zbytečné banality, kterou není třeba řešit.

Možná je to jen můj dojem, ale možná právě proto, co se v rodině "madmana" stalo, byli všichni, co se starali o chod závodu takový jaký byl. Nikdo neremcal, nebyl protivný a věci se děly bez toho, aby to někdo musel tvrdě dirigovat.

Když nastoupí atlet na své WODko a v lajně vedle něj vlaje tričko na hrazdě, místo nastoupeného kluka - takový okamžik zamrazí úplně každémho. A to tričko tam bylo s nimi celou dobu. Žádná póza, po minutě ticha následoval tvrdý workout, který si dali všichni spolu...a  "on" s nimi. Lepší rozloučení si nemohl přát.

Úspěch tkví v maličkostech 

Bojovou scénu opět nachystali kluci z Forward Fitness, byla téměř totožná jako minulý rok, jen s tím rozdílem, že letošek okořenili Air biky. Během dne si postavili také stan, kde jste mohli najít různý equipment pro Crossfit.

Pro diváky bylo kromě našich vychlazených Amino Fresh drinků a pultu plného různých namlsaných tyčinek, připraveno i další zpestření. Domácí cukroví a donuty, skvělá káva z rodinné pražírny, originální domáci zmrzlina v retro vozítku nebo hamburgery připravované přímo na místě.

Skvělé kousky oblečení a bot od Workout.eu snad dojdou vítězům poštou. Budeme v to doufat. Letošek klukům časově nevyšel, takže jejich stan nebyl k vidění, tak snad se příští rok pochlapí a opět dojedou se stánkem.

Co ocenili zase závodníci byl "závodnický servis". Jak jinak to pojmenovat nevím, na Mad Games byl zdarma k dispozici fyzioterapeut a masér. Tolik prasklých a ošetřených mozolů jsem asi ještě neviděl. Pokud jsem viděl, tak masérka se za ty dva dny nezastavila a rozhodně si zaslouží obdiv. Minimálně tuto věc si všichni závodníci museli pochvalovat. Péče o každého z více jak 200 závodníků byla viditelná na každém kroku.

Trička, brýle, kšiltovky, startovací balíčky s tyčinkami Sinfit a BlackFriars, masér, fyzioterapeut, nakrájené ovoce  - to jen tak v kostce.

Výsledky jednotlivých kategorií naleznete zde

Co říct závěrem?

Jdeme dál. Mad Games patří k tomu nejlepšímu u nás a věřím, že to tak bude i dál, pokud se organizátoři nezblázní a nebo je nechytne mamon peněz, jak už jsme párkrát viděli v minulosti u jiných nadějných závodů.