Prémium: dlouhodobý svalový růst a chemie vol.VI
The Barbell and the Business of Life

Fáze 4 - Využití pokročilých PED postupů

Ačkoli v 90.letech minulého století bylo využití pokročilých PED vesměs doménou účastníků Mr.Olympia a potenciálním "deal breakerem" pro zisk titulu nebo finalistů profesionálních soutěží, dnešní kulturistika je těmito látkami naprosto prosáklá a bez růstového hormonu a inzulinu se nedá k úrovni současné profesionální kulturistiky ani přiblížit a už i vrcholoví amatéři zahrnují stabilně tyto látky d o svého protokolu. Pokud už někdo profesionální ambice má, musí přijmout pravidla hry a bojovat zbraněmi, kterými bojuje zbytek soupeřů. Peptidové hormony a jejich cílená a odborná aplikace může být tím, co vychýlí jazýček vah. Za předpokladu výjimečné genetické výbavy, odpovídajícího tréninku a dokonale zvládnuté výživy. Jinak nepomůže ani svěcená voda.

Jak bylo v úvodu zmíněno, k základním PED v této fázi přibývají látky další, které dokážou posunout tělesný růst na další (a často nekompromisně vyžadovanou) úroveň. Zároveň je důležité zdůraznit sousloví „tělesný růst“, protože zatímco anabolicko-androgenní steroidy stimulují s rámci své anabolické aktivity především proteosyntézu ve svalových buňkách, pokročilé PED to berou hlava nehlava a působí všude, kde se receptory nacházejí. A ty se obvykle nacházejí úplně nebo téměř všude. Výsledkem jsou současné postavy profesionálů, kde je velké skutečně vše. Z toho viditelného především svaly, klouby, pas, břicho a z toho neviditelného nejspíš orgány, kosti a čert víc co ještě. Snad ještě více než u steroidů zde o efektu rozhoduje genetika. Někdo získá především monstrózní svaly, jiný vypouklé břicho a k tomu navíc potenciálně cukrovku, zvětšené srdce a poukaz na dřívější odchod z tohoto světa. Tolik opět na začátek k zamyšlení…

Od srdceryvného a moralizujícího úvodu můžeme opět přejít k části teoretické a praktické. Tyto látky jsou totiž na naprosto fascinující a super účinné a jejich potenciálnímu užívání by měla předcházet dlouhá fáze vzdělávání v této oblasti s vědomím, že čím víc člověk ví o jejich efektech a způsobu fungování, tím zjišťuje, že ví čím dále méně s ohledem na množství procesů, kterých se účastní a množství efektů, které zprostředkovávají. Skutečně se zde dostáváme až na úroveň buněčného prostředí, působení na úrovni buněčných signálních drah, vlivu na DNA a satelitní buňky. A to je skutečně složité… Při vší úctě – už GH a inzulin jsou na hraně, cokoliv dalšího aplikované na vlastní pěst je hazard a domnívám se, že to co dělá současnou trenérskou špičku špičkou, jsou mimo jiné právě znalosti z tohoto oboru a kontakty na špičkové laboratoře a kliniky s možností využití exogenních růstových faktorů pro potřeby zvýšení sportovní výkonnosti nebo pro regenerativní efekt.

Pokud to výkonnostně dává smysl a rozpočet dovolí (i o tom je profi kulturistika), otevírá se prostor pro užívání pokročilých PED optimálně až po vyčerpání potenciálu steroidů z předchozí fáze. Z úvodu je zřejmé, že pokud největší hvězdy 90.let dokázaly své 110kg postavy vybudovat bez nebo jen s minimálním využitím pokročilých PED, tak potenciál samotných steroidů je obrovský. Může se jednat o vyšší jednotky let. Zároveň právě 90-tá léta stojí za rozšířením těchto látek a výkonnostní posun v čase od Lee Hanenye na začátku přes Doriana až dejme tomu k Sonbatymu či Dilletovi na konci 90-tých let, jasně hovoří o efektu GH, inzulinu nebo IGF1. Byla to doba zrodu Mass Monsters.

Jak již bylo v úvodu uvedeno, označení pokročilé PED se zahrnuje v tomto článku primárně:

  • Růstový hormon + systémový IGF1 (GH + Inzulin)
  • Inzulin a jeho analoga
  • Růstové faktory lokální (GF) – především IGF1 Ea, IGF1 Ec (Mechano GF – MGF), des(1-3)IGF, FGF (Fibroblast GF), VEGF (Vascular Endotelial GF) a další růstové faktory využitelné v oblasti regenerativní medicíny
  • Potenciálně další látky a metody, ke kterým se „běžný kulturista“ naštěstí nedostane – inhibitory myostatinu a v extrému genetické modifikace

Růstový hormon, inzulin a ostatní GF jsou tělu vlastní látky peptidové povahy, tj. v případě jejich exogenního podání se opět jedná jen o dodávku toho, co tělo samo vytváří, jen v dávkách neporovnatelně vyšších nebo s cílem časovat jejich působení (inzulin) a současným využitím více látek najednou dosáhnout synergie, což je nepochybně možné v laboratorním prostředí, ale s ohledem na složitost a komplexnost biochemických procesů nemožné zcela optimalizovat v rámci tréninkového procesu. Mimo laboratorní podmínky, kde pokusy probíhají na speciální buněčných kulturách a v přesně definovaných podmínkách, to vypadá asi obdobně, jako kdybyste na terč stříleli brokovnicí. Terč nepochybně zasáhnete, ale kromě středu budou zásahy broky i všude kolem – což někdy vadí méně a někdy více. Někdy bohužel tyto zásahy mimo terč bývají vstupenkou do márnice.

Peptidové hormony a GF zprostředkovávají svůj cílový efekt vazbou na membránové receptory všude, kde se receptory nacházejí. Tréninkem, užitím steroidů nebo i výživou se dá dosáhnout cílenějšího efektu na svaly (např. androgeny podporují zvýšenou tvorbu IGF receptorů a potencují tedy efekt IGF1), ale tyto látky do jisté míry působí skutečně všude, kde se receptory nacházejí. To je v případě zmíněného IGF1 vážně všude, včetně vnitřností a orgánů. U endogenně lokálně produkovaných  GF je efekt omezený na místo jejich exprese a působí jen na danou buňku (autokrinní působení) nebo v její bezprostřední blízkosti (parakrinní působení). Tělo evidentně ví, co dělá, když nenechá tyto látky vstupovat do krevního řečiště a cestovat nekontrolovatelně po těle. Navíc i pro případ v játrech produkovaného IGF1 existuje spousta způsobů, jak efekt a dostupnost regulovat – např. formou vazby na vazebné proteiny IGFBP nebo působením peptidáz, které peptid rozloží na aminokyseliny a zamezí šíření a  působení v organismu.

Hlavní efekty pokročilých PED:

Růstový hormon / systémový IGF1 – vazba přes GH receptor, IGF1 se váže kromě IGF1 receptoru také na inzulinové receptory s nižší afinitou

Efektivní a opodstatněné dávkování se udává mezi 8- 15IU/den nebo v den tréninku, podle požadovaného efektu a užívaného protokolu. I když se ustálily určité vzorce užívání, které jsou efektivní, nedochází k stejné reakci jako na endogenní GH, protože doba působení exogenního GH v těle je delší než v případě endogenního, což má vliv na zhoršenou citlivost receptorů, působení somatostatinu a samotný efekt exogenního GH.

Pokud už k má k užívání GH dojít, je třeba preferovat farmaceutickou kvalitu

Efekt GH je částečně zprostředkován přes IGF-1 (v součinnosti s inzulinem), MGF a další zmíněné růstové faktory pro cílové tkáně -  bez toho nelze efekt GH posuzovat komplexně

Efekty růstového hormonu/systémového IGF1

  • proteoanabolické/antikatabolické působení – zvýšená retence dusíku,
  • přes efekt IGF1 stimulace dráhy mTOR a omezení aktivity myostatinu
  • vliv na produkci růstových faktorů - podporuje celkově růst – regeneruje nervy, podporuje růst vaskulární tkáně, umožňuje regeneraci a vytváří předpoklad pro další růst svalů – jen tam kde jsou silné nervy a vaskulární zásobení lze dostat živiny a hormony a stimulovat další růst
  • vliv na metabolismus tuků – katabolické působení a omezení tvorby tuku
  • vliv na hladinu krevního cukru – působí jako antagonista inzulinu
  • zvýšená retence sodíku – vliv na aldosteron
  • vliv na produkci katecholaminů a zvýšení jejich efektu na adrenergních receptorech
  • uvádí se také vliv na regeneraci HPTA
  • pozitivní vliv na tvorbu pojivových tkání
  • vliv na funkci satelitních buněk (označení kmenových buněk na svalových buňkách) – primárně přes zprostředkování zvýšené exprese MGF na úrovni DNA – prostředek pro aktivaci a proliferaci satelitních buněk, jako předpoklad možné hyperplazie nebo regenerace svalových buněk prostřednictvím fúze buněčných jader do tréninkem poraněných svalových buněk a umožnění další hypertrofie nad rámec možný užíváním steroidů. Na úrovni svalových buněk znamená více jader = více DNA = více prostoru pro působení steroidů a větší potenciál pro proteosyntézu

Inzulin –  vazba na inzulinové receptory a s nižší afinitou i na IGF1 receptory

Dávkování inzulinu v kulturistice je individuální s osobní preferencí spíše velmi rychle působících analog, ale v extrémním pojetí se lze setkat (a nejspíš nelze vyhnout) s kombinacemi dlouhodobě působících inzulinů s doplněním o aplikace dávek velmi rychle působícího inzulinu během dne v požadované doby pro dosažení zvýšeného anabolického efektu (ráno nebo doba kolem tréninku). O riskantnosti a efektu na zdraví není třeba pochybovat. Potenciální cukrovka, hypoglykémie nebo smrt v jejím důsledku jsou asi dostatečné důvody k zamyšlení nad užitím této látky. Nelze také ale zpochybňovat synergii při použití s dalšími anaboliky. Anabolika staví a inzulin dodává stavební materiál a přísun energie do buněk.

Efektivní a „rozumné“ dávkování nejde s určitostí říct. Nejčastěji závodníci udávají něco okolo 8 – 30 IU denně v rozdělených dávkách v případě rychle působícího inzulinu, pokud se přidá zároveň i dlouhodobě působící inzulin, může denní dávka dohromady dosahovat až 80-100IU, ale to už je opět extrém, který není dobré následovat. Navíc s dlouhodobým inzulinem dochází k omezení vlastní produkce slinivkou. A jak víte, zahrávat si se slinivkou, která je extrémně náchylná na exogenně podávané látky, se může rychle zvrtnout na jednosměrnou jízdenku na krchov.

Inzulin nelze nikdy podcenit, jedna špatně podchycená aplikace může znamenat smrtelné nebezpečí.

Efekty inzulinu v organismu

  • udržování stabilní hladiny krevního cukru (glykemie)
  • anabolický a antikatabolický účinek
  • vliv na produkci SHBG – působí její snížení (což je „pozitivní“), více volných androgenů
  • vliv na produkci IGFBP – efekt je smíšený a závisí na typu vazebného proteinu
  • stimulace průniku aminokyselin do svalové buňky (včetně BCAA)
  • přenos mastných kyselin do tukových buněk
  • stimulace průniku glukózy do svalové buňky a stimulace tvorby glykogenu
  • pozitivní efekt na tvorbu zásob kreatin fosfátu (CP, se všemi souvislostmi a vlivem na ATP a svalový růst
  • vliv na růst svalů zvýšením buněčného obsahu (voda, elektrolyty, aminokyseliny, glukóza , kreatin)
  • stimulace tvorby IGF-1 v játrech (za předpokladu přítomnosti GH), synergie s dalšími hormony a vytváření prostředí pro zvýšenou regeneraci
  • inhibice aktivity proteasomu – hlavní proteokatabolická dráha na buněčné úrovni – ubiquitin proteasome pathway

Růstové faktory

Růstové faktory jsou lokálně (nitrobuněčně) produkované peptidy pravděpodobně minimálně z části zprostředkované působením růstového hormonu v místě potřeby – tj. v rámci reakce na poranění v cílových tkáních, přičemž částečně mohou působit i pro potřeby tkání jiných, nebo jako ko-faktory účinku jiných růstových faktorů. To jen dokazuje komplexnost působení a složitost exogenní aplikace. Jejich endogenní produkce má své příčinné i časové zákonitosti, které je velmi obtížné až nemožné replikovat při exogenním podání. Z laboratorních výzkumů a experimentů se lze „inspirovat“ a získat určitě povědomí, ale stejný efekt jako při endogenní produkci nebude nikdy dosažen. Rizikem je také fakt, že „tržní“ dostupnost syntetických růstových faktorů je velmi omezená, kvalita obvykle neurčitá, jejich uchování i aplikace je obtížně realizovatelná a také „doporučené dávkování“, které se často řídí obsahem látky v ampuli, což je naprosto absurdní přístup. Dostat peptid pochybné kvality do těla rozhodně neznamená dostat ho na místo požadovaného působení a ve správný čas. Exprese endogenních GF je přesně časována do buněčného prostředí, kdy jsou vytvořeny podmínky pro jejich využití a dosažení požadovaného efektu. Tomu se žádná IM aplikace na záchodě v posilovně nikdy nevyrovná. S ohledem na to „považuji za efektivnější“ užití samotného GH (samostatně nebo v kombinaci s inzulinem) a vytvoření odpovídajícího buněčného prostředí (tréninkem a výživou) a ať si tělo vytvoří co tělo uzná za vhodné a pracuje s těmito látkami podle své vlastní potřeby.

Každopádně - ať už endogenní produkce zprostředkovaná exogenním podáním GH (+Inzulinu) nebo v rámci „pokus-omyl“ metody podáním exogenním, dokáže využití růstových faktorů zvýšit regenerační a růstový potenciál a posunout svalový a tělesný rozvoj na vyšší úroveň. Tvrdší trénink s využitím vyššího množství živin působí na zvýšený růst.

Disclaimer: Tyto informace nejsou propagací ani návodem k užívání PED. Informace zde uvedené jsou založené na dlouhodobém studiu problematiky a zahrnují osobní názory a postupy. Vzhledem ke složitosti problematiky, a ne zcela jednoznačnému názoru ani mezi vědeckou a odbornou komunitou, jsou výstupy a myšlenky zde prezentované ryze subjektivního charakteru a založené na dlouhodobém vzdělávání a získávání zkušeností a nelze rovněž vyloučit nepřesnosti či nesprávné pochopení ze strany čtenáře. Názory uvedené zde i v dalších částech se mohou výrazně odlišovat od obecně prezentovaných informací a postupů na toto téma.

source of photos: Shutterstock
Radek Neumann
Více než 20 let intenzivně studuje problematiku tréninku, výživy, biochemie, podpůrných látek a suplementace a hledá nové efektivní postupy v kulturistické přípravě, které vedou k výrazným pokrokům. Soutěžním vrcholem byl zisk titulu absolutního Mistra Čech a Mistra republiky (2013). V posledních deseti letech se zaměřuje na komplexní zastřešení soutěžní přípravy mnoha českých amatérských i profesionálních kulturistů. V této oblasti patří k velmi uznávaným a vyhledávaným specialistům (P.Beran)
E-mail: infofitnessmuscle.eu