Diuretika v přípravě na závody. Dobré. Špatné. Tragické

  ONDRA KMOŠŤÁK: Závěrem každé přípravy na soutěž je, nebo by mělo být, odvodnění. Poměrně složitý a velmi náročný proces, který může být třešničkou na dortu, jež formu závěrem přípravy vyšperkuje k dokonalosti, ale taky katastrofou, která vše pokazí.

Co je na tom ale nejhorší, návod na opravdu úspěšné odvodnění prostě neexistuje. Metod může člověk najít celou řadu, ale pravdou je, že každý reaguje jinak, a dokonce i reakce našeho těla se mění. Tedy nedá se spoléhat na to, že když se ti závěr jednou povede skvěle, že to bude fungovat na vždy. O tom můžu mluvit ze své vlastní zkušenosti. Dříve jsem byl, troufám si říct, známy svou kvalitní připraveností a ostrostí, kterou jsem dosahoval.  Avšak dnes, když mám oproti těmto časům cca o 7 kg více, zkrátka nemůžu najít způsob, jak dotáhnout formu tak, abych byl skutečně spokojený. Je třeba hledat a zkoušet…

Co je však důležité si uvědomit! Co ono „odvodnění“ vlastně znamená? Mylně by se mohl někdo domnívat, že zbavit tělo vody. Cílem však je přesunout veškerou vodu do svalu. Naplnit svaly vodou. Pokavaď se toto nepovede, nikdy se nebude jednat o dotaženou formu. Kam tím mířím? Spousta lidí ve snaze být co nejsušší volí příliš radikální metody, jakože jsou několik dní bez pití, cukrují suchými vločkami nebo vypečenou rýží, a dopingoví hříšníci sáhnou po příliš silném množství diuretik.

Důsledkem toho všeho je dehydratované tělo = tělo bez vody = svaly bez vody = prázdné svaly.

Prázdné svaly jsou něco, čemu je potřeba se opravdu vyhnout, poněvadž i přesto že budeš mít formu dotaženou na 100%, tato forma nepůjde vidět na prázdných svalech. Prázdný sval je menší, tvá kůže proto není na sval přilepená, protože je tvému prázdnému svalu „velká“ a zkrátka i přesto že budeš absolutně bez tuku, bez vody, tvá forma nebude na pohled tolik oslnivá, jak by jsi potřeboval.

Jak tedy sval naplnit?
První nesmysl, který jsem zde uvedl, je být bez pití příliš dlouho. Často slýchávám, jak závodníci dva dny před soutěži nepijí. A jsou to právě ony dva dny kdy tzv. cukrujeme, tzn. jíme velké množství sacharidů, s cílem svaly naplnit. Strašně důležitá věc, kterou je potřeba si zapamatovat je, že sacharid se nenaváže do svalu bez vody, ba ani bez soli. Správné načasování hry s vodou a solí je naprosto zásadní, méně pak množství přijmutých sacharidů.

Celá hra začíná cca 5-6 dní před soutěží. Nejčastější cestou bývá to, že se snažíme tělo „obelhat“.
Jak docílit, aby tělo nedrželo vodu? Jednoduše -  začneme ho zavodňovat. Zvýšením příjmu tekutin (na cca 6-8l denně) tělu zakrátko dojde, že je vody moc a začne se vody přirozeně zbavovat. Nastartuje se velmi rychlé vylučování, a v momentě, kdy potom příjem vody snížíme, nebo úplně zastavíme, dojde k dokonalému odvodnění. Tělo vodu vylučuje tak rychle, že než mu dojde, že byl příjem vody omezen, velké množství vody je z těla ven.

Jak docilit toho, aby byl sval hladový? Sval je naplněn palivem tzv.glykogenem, který tělo vytváří ze sacharidů. A abychom takový sval vyprázdnili, jednoduše příjem sacharidu drasticky omezíme. Normálně se jedná o 50 – 0 g sacharidů na den. Toto jsou zpravidla alespoň první 3 dny závěrečného týdne, během kterých je potřeba celé tělo odtrénovat, ideálně 2x. Proto trénujeme dvoufázově a zkrátka vypalujeme palivo ve svalech – glykogen. Volíme nižší váhy a větší počet opakování a snažíme se vyvarovat přetrénování, potrhání vláken. Mělo by jít o pumpovací trénink, né do bolesti. Proč? Nezregenerované tělo = tělo ve stresu, stres (ať už psychický či fyzický) = zadržování vody.

Máme za sebou teď první 3 dny, svaly jsou prázné, lačnící po první várce sacharidů a vylučovaní je nastarováné takovým způsobem, že si chvílema říkám, zda má smysl si zapínat kalhoty :D

V tento moment nastává fáze plnění. Naprostý nesmysl je vodu v tento moment naprosto omezit. Jak jsem již řekl dříve, voda je to co potřebujeme dostat společně se sacharidem do svalu. Je možné vodu snížit, avšak má zkušenost říká, že tělo úbytek příjmu vody začne registrovat po cca 1 dni. Po té začne vodu zadržovat. Tedy moje filozofie je taková, že první den plnění nechat vodu stále vysokou. Máme jistotu, že sacharidy budou mít dostatek vody pro cestu do svalu a taky, že onen šok z náhlého úbytku příjmu tekutin, nepříjde příliš brzy.

No a potom je tady sůl, která nabízí hned 3 cesty.

Začít tělo přesolovat, a postupně pak sůl snižovat. Tak budeme mít jistotu, že bude tělo dostatečně zasolené na to, aby hladový sval mohl natáhnout sacharid s vodou, a zároveň víme, že stejně jako u vody, tělo zaregistrovalo zvýšený obsah soli a proto se ji začne zbavovat, primárně tedy z míst, kde není potřeba, jako je podkoží a tedy můžeme vodu očekávat pouze ve svalu a ne v podkoží.

Varianta 2. je sůl vysadit. Tělo, především sval, bude po soli hladové, a proto můžeme očekávat, že sval si sůl natáhne. Jelikož v tento moment už cukrujeme, tělu pro úspěšné naplnění schází jen voda. S tou musíme v tento moment velmi opatrně, poněvadž nechce dát svalu vody přiliž málo, ale zároveň musíme sval nechat vodu lehce postrádat aby si ji natáhne z podkoží.

No třetí varianta, má nejoblíbenější je se solí nedělat nic. Nechat tělo v klidu, lehce zasolené, schopné tahat vodu i sacharidy do svalu. V tomto způsobu pracuji taky s faktem, že zvýšený příjem vody sůl z těla rychle vyplavuje. První den cukrování sůl vysadím. V těle nějaká sůl stále zůstává, a proto je schopné si natáhnout příjmuté sacharidy do svalu. Vody nechávám stále dostatek, aby tělo stále bylo v moodu rychlého vyučování. Druhý den plnění už vodu srazím. V pruběhu tohoto dne docukruji, voda co se má navázat do svalu se naváže, zvytek odteče a s ní i přebytečná sůl.  V tento moment tělo začíná hladovět po soli a to je právě moment, jež si nechávám pro úplný závěr – a ten nastává další den, pumpování před souteží. Tělo odvodněné, hladové po soli. V tento moment mu dopřeju sůl v kombinaci s tuky i sacharidy – chipsy. Tělo bez soli a bez vody je takové nijaké, ale přísun těchto látek rychle zvýší tlak v krvi, čímž vylezou žíly a forma se hned zdá po znání lepší, a zároveň stále spolehám na to že ve svalech je místo pro naplnění a že slané čipsy si rychle stáhnout přebývající vodu z podkoží, pokud nějaká je. Což nás dostává k něčemu co jsme zmiňoval na začátku – přehnané množství sacharidů během cukrování, není to nejlepší řešení.

Na začátku jsem také mluvil o diuretikách, kde víc než jinde platí zásada „méně je někdy více“.
Diuretika uměle zvyšují vylučování vody, extrémně stahují minerály z těla. Na trhu jich taky najdeme mnoho druhů o různé síle. Čím silnější diuretikum, tím více musíme dodat do těla minerálů, a tím více musíme vody pít. Čím více diuretik, tím větší nebezpečí, že se nám zkrátka nepovede tělo zasolit a tedy ani naplnit, poněvadž ve svalu nezůstane nic co by vodu udrželo. Takže i v případě že budeš dehydratovaný způsobem hraničícím s ohrožením na zdraví, bude na pohled tvá forma vypadat méně vyrýsovaně, svaly budou prázdné a měkké.

A to se bavíme pouze o formě. Extrémní případy končí vážnými zdravotními riziky, a nejednou se stalo, že dokonce i smrtí. Opatrně! 

Pro odborné vedení ji můžete přímo kontaktovat na tomto emailu: kmostak.ifbb@email.cz

 MÍŠA KOHUTOVÁ: Odvodňování závodníka je jeden z nejdůležitějšich faktorů celé přípravy, kdy můžete vyšperkovat a pozvednout celou vaši práci trenéra i zavodníka. Především chci říci, že toto je část, která je velice individuální a záleží také, v jaké kategorii zavodník závodí. Samozřejmě je veliký rozdíl mezi odvodněním závodnice v bikini fitness a kulturistou. Závodnici v bikini fitness kategorii by odvodnění naopak často mohlo uškodit, u kategorie kulturistiky je správné odvodnění často alfou-omegou celé dosavadní snahy.

Velice také záleží na typu člověka, někdo zadržuje vodu v podkoží více, což je můj případ a někdo méně a stačí jen drobné úpravy. Kompletní proces odvodnění je know - how každého dobrého trenéra a tak Vám vždy může letmo poradit základy, ale "to své" si vždy ponechá jen pro své závodníky. K tomu, abyste správně odvodnili závodníka, ho také musíte znát a nejlépe ho sledovat již nějakou dobu, abyste mohli spravně určit, jak konkrétně na něj. Zezačátku se i  Vy učíte, jak reaguje a společně se snažíte přijít na nejlepší variantu "cukrování" a odvodnění, abyste ho naopak "nezalili". Pri odvodnění se manipuluje s vodou, solí, minerály a samozřejmě se sacharidy. Každá fáze má svá daná pravidla.

Zezačátku týdne se ubírají sacharidy a přidává se voda. Někdo vyloženě přepíjí, nicméně já osobně s tímto nemám dobrou zkušenost a se svými závodníky to také nedělám, dle mého mínění je to i stres pro tělo i ledviny, nicméně na každého zabírá něco jiného a netvrdím, že můj postup je ten jediný správný. Poslední týden odvodnění a jeho postup záleží velice na formě závodníka, zdali si může dovolit více sacharidů nebo naopak je třeba ubrat a více ho "vystavit". Na konci týdne se již manipuluje s příjmem vody a sacharidů, jak to asi všichni znají. Je velice důležité určit správné množství a poměr mezi vším, ať se závodník naopak nezačne vodou zatahovat. Během celého týdne Vám také mohou pomoct i některé preparáty s bylinkami na odvodnění, což je například Hydra Dry od Allmax, který se mi osvědčil. Může pomoct stáhnout přebytečnou vodu, je na přírodní bázy a může velice pomoct. V den závodů je důležité vše správně načasovat na přibližnou hodinu, kdy jdete na pódium. Při rozcvičování byste měli již cítit teplo a jak nabíhají žily a suchost v puse znamená, že jste snad vše udělali dobře a svaly budou vypadat plně, ale bez přebytečné vody.  Pro odborné vedení ji můžete přímo kontaktovat na tomto emailu: misakohutova@seznam.cz